Rifaximin snižuje počet a závažnost slizničních lézí spojených s užíváním nesteroidních antiflogistik

Randomizovaná studie hodnotící zda léčba založená na měření portálního tlaku s cílem zabránit recidivě variclního krvácení zlepšuje přežití u pacientů s cirhózou

 

A randomized trial to assess whether portal pressure guided therapy  to prevent variceal rebleeding improves survival in cirrhosis

Villanueva C, Graupera I, Aracil C et al.

Hepatology 2017; 65 (5): 1693–1707.

Randomizovaná studie hodnotící zda léčba založená na měření portálního tlaku s cílem zabránit recidivě variclního krvácení zlepšuje přežití u pacientů s cirhózou

Monitorování hemodynamické odpovědi portálního tlaku na medikamentózní léčbu přesně stratifikuje riziko recidivy variclního krvácení. Cílem této studie bylo posoudit, zda léčba založená na měření gradientu jaterních žil (HVPG – hepatic venous pressure gradient) může zlepšit přežívání prevencí recidivy variclního krvácení. Pacienti s cirhózou, u kterých bylo variclní krvácení pod kontrolou, byli randomizováni do skupiny léčené dle HVPG (n = 84) a do kontrolní skupiny (n = 86). V obou skupinách byl vstupně hodnocen HVPG a akutní odpověď na β-blokátory, měření HVPG bylo opakováno po 2–4 týdnech k posouzení chronické odpovědi. Ve skupině léčené dle HVPG byli akutní respondéři léčeni nadololem a akutní nonrespondéři kombinací nadolol + nitráty. Chroničtí nonrespondéři obdrželi kombinaci nadolol + prazosin a měli třetí HVPG měření. Pacientům byly prováděny opakované endoskopické ligace. Kontrolní skupina byla léčena kombinací nadolol + nitráty + ligace. Vstupní charakteristiky byly v obou skupinách srovnatelné. Během sledování (medn 24 měsíců) byla mortalita nižší ve skupině léčené dle HVPG než v kontrolní skupině (29 vs. 43 %; hazard ratio – HR = 0,59; 95% CI 0,35–0,99). K recidivě krvácení došlo u 19 vs. 31 % pacientů (HR = 0,53; 95% CI 0,29–0,98) a k další dekompenzaci cirhózy došlo u 52 vs. 72 % (HR = 0,68; 95% CI 0,46–0,99). Lepší přežívání ve skupině léčené dle HVPG než u kontrolní skupiny bylo u akutních i chronických nonrespondérů. Pacienti léčení dle HVPG měli vyšší pokles HVPG a nižší konečnou hodnotu než kontroly. HVPG monitorace umožňuje pomocí stratifikace rizika a cílené léčby zlepšit přežívání dosažené současně doporučenou léčbou v prevenci recidivy variclního krvácení pomocí β-blokátorů a ligace. Léčba cílená dle HVPG vedla k vyššímu poklesu portálního tlaku, což mohlo přispět ke snížení rizika recidivy krvácení a další dekompenzace cirhózy a přispět tak k lepšímu přežívání.

 

Rifaximin reduces the number and severity of intestinal lesions associated  with use of nonsteroidal anti-inflammatory drugs in humans

Scarpignato C, Dolak W, Lanas A et al.

Gastroenterology 2017; 152 (5): 980–982. doi: 10.1053/j.gastro.2016.12.007.

Rifaximin snižuje počet a závažnost slizničních lézí spojených s užíváním nesteroidních antiflogistik

Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou hojně užívanou a účinnou skupinou léků, která se však vyznačuje četnými nežádoucími účinky, mezi které patří i riziko rozvoje peptických vředů s potenclními komplikacemi. Až 75 % osob léčených NSA rozvine slizniční poškození od subtilních až po vředy v proximální i distální části trávicího traktu. Zatímco proximální poškození lze zmírnit podáním inhibitorů protonové pumpy, v distálních částech může naopak potlačení acidity vznik lézí potencovat. Hypotéza o působení komenzálních enterobakter jako faktoru patogeneze těchto lézí vedla C. Scarpignata a W. Dolaka z univerzit v Parmě a ve Vídni k ověření účinku rifaximinu v prevenci vzniku enteropatie spojené s podáváním NSA. Skupina 60 dobrovolníků užívala 75 mg diklofenaku 2× denně a 20 mg omeprazolu 1× denně po dobu 14 dní. Po randomizaci do dvou skupin užívala 1/2 subjektů během experimentu navíc 400 mg rifaximinu-EIR a 1/2 placebo. Na začátku a na konci léčby všichni dobrovolníci podstoupili vyšetření kapslovou endoskop, při které byla jako primární cíl hodnocena proporce subjektů s alespoň jedním nově vzniklým slizničním defektem. Sekundárním cílem byla změna v průměrném počtu slizničních lézí v rámci skupiny, počet subjektů s velkou erozí nebo vředem na konci léčby a tolerance léčby. V rámci post hoc citlivostní analýzy byl slizniční defekt identifikován u 20 % subjektů s rifaximinem a 43 % subjektů s placebem (p = 0,05). U nikoho s rifaximinem se během léčby neobjevila velká eroze či vřed oproti devíti subjektům s takovou lézí po podávání placeba (p < 0,001). Průměrný počet nově vzniklých lézí byl ve skupině s placebem rovněž vyšší (1,2 ± 2,3 vs. 0,3 ± 0,7). Tolerance podávání rifaximinu byla srovnatelná s placebem a v žádné skupině se neobjevil žádný závažný nežádoucí účinek. Podle autorů tyto výsledky potvrzují předpoklad, že střevní bakterie hrají roli v patogenezi slizničních lézí a širokospektrý antimikroblní účinek rifaximinu koriguje NSA indukovaný posun ve prospěch gramnegativních prozánětlivých kmenů.